Postřehy z krásného babího léta u moře a v termálech ve Slovinsku

Milí cestovatelé,

když jsem na jaře držela v ruce letáček CK Snídaňuj Tour s nabídkou zájezdů na rok 2026 a prohlížela si lákavě znějící destinace, sklouzl můj pohled i k podzimním termínům. Přiznám se, že tehdy jsem si říkala: „Moře na konci září? To už asi budu vytahovat zimní kabát.“ Jak se ale ukázalo, byla to velká mýlka.

Teď už mám na vlastní kůži vyzkoušeno, že pokud chcete strávit poklidný prodloužený víkend u moře bez návalu turistů, bez velkého vedra a přitom si užít atmosféru přímořského života, je právě konec září spojený s prodlouženým víkendem díky svátku svatého Václava tím nejlepším možným termínem. Zářijové moře je stejně přívětivé a teplé jako v létě, jen bez front na zmrzlinu nebo čehokoliv k snědku a bojů o místo na pláži. Příjemnou zprávou je také to, že se v tento čas již nevybírají poplatky (7 € / den) za půjčení lehátka!

Cesta autobusem do naší cílové destinace je sice ve znamení nočního přejezdu, ale ranní pohled na krásnou přírodu Slovinska, moře a především kouzelný Piran vám bude odměnou. A pokud se vám během noční cesty nebude dařit usnout, nezoufejte — aspoň si budete moci užít východ slunce mezi prvními a ověřit si, zda řidič opravdu celou noc nejezdil jen dokola po Moravě.

Prohlídka Piranu nás čekala ihned po občerstvovací zastávce se skleničkou prosecca a lineckým cukrovím přesně dle motta cestovky: “Každá dovolená začíná snídaní.“

Piran je malý, ale neuvěřitelně fotogenický. Úzké uličky, kamenné domy, kavárny schované v bočních průchodech a všudypřítomná vůně moře. Město má středomořský charakter, ale zároveň si drží klid, který ve známých turistických destinacích často chybí. Markéta, naše úžasná a neúnavně energická průvodkyně, nás provedla nejen po nejzajímavějších místech, jakými jsou Tartiniho náměstí, kostel sv. Jiří s dechberoucím výhledem na město, moře i okolní hory, nebo malebnou pobřežní promenádou, ale zavedla nás také do míst, která znají především místní obyvatelé. Díky ní jsme objevili útulné restaurace, kavárny a nenápadné obchůdky, kde si člověk může dopřát místní speciality i suvenýry, aniž by po návratu musel žádat banku o navýšení úvěru. Přítomné dámy jistě ocenily i možnost doplnění šatníku v místních buticích za více než přijatelné ceny.

Po pohodové procházce městem a příjemném posezení u kávy či lehkého oběda se každý vydal zpět do hotelu v Portoroži. Někteří zvolili zhruba tříkilometrovou procházku podél moře, jiní využili místní turistický autobus.

Komplex hotelů LifeClass Hotels & Spa 4*, v našem případě Hotel Slovenija Terme & Wellness a Mirna v Portoroži, je přesně tím druhem ubytování, kde člověk po příjezdu instinktivně zpomalí. A jak říká naše průvodkyně Markéta: „Lidé mají rádi kolem sebe pěkné věci.“ A tady pod pojmem „pěkné věci“ rozhodně rozumějte krásné ubytování a  příjemné prostředí. Nadchnou vás také výtečné snídaně a bohaté večeře s regionálními specialitami. Po pár hodinách pobytu máte pocit, že váš největší životní problém spočívá v rozhodování, zda zamířit k moři, do wellness s mořskou léčivou vodou (nejde o obyčejnou minerálku – je to 42 000 let stará mořská voda čerpaná z hloubky 705 metrů) nebo zpět do Piranu užít si znovu a  znovu tohle malebné město. A upřímně, kdyby byly všechny životní problémy takové, svět by byl hned o něco příjemnější místo.

Majitelé toulavých bot si rovněž přijdou na své. Piran je úzce spojený se solnými lagunami Sečovlje. Dosažitelné jsou rovněž Benátky, Terst či Koper. Jen pozor, seznam míst, která chcete stihnout navštívit, začne velmi rychle růst, zatímco chuť vrátit se domů bude naopak klesat.

Na zpáteční cestě domů jsme se ještě rozloučili se Slovinskem dvěma zastávkami. Nejprve jsme navštívili vinařství VinaKoper, kde jsme měli možnost ochutnat místní vína. Někteří si odvezli láhev na památku, jiní několik lahví „pro případ, že by doma nebylo co pít“.

Posledním zážitkem našeho putování do pozdně letního Slovinska byla návštěva Škocjanských jeskyní (zapsaných od roku 1986 na seznam Seznam světového dědictví UNESCO), jednoho z nejkrásnějších a nejvýznamnějších přírodních pokladů Slovinska. Monumentální podzemní prostory, mohutné krápníkové útvary a dunění řeky hluboko pod námi vytvořily působivou tečku za celým zájezdem. Až zde si mnozí uvědomili, že příroda dokáže vybudovat mnohem velkolepější dílo než jakýkoli architekt, jen si na dokončení vezme o pár milionů let navíc.

A tak nám nezbývá než poděkovat milé cestovce za péči, díky nimž jsme Slovinsko poznali nejen očima turistů, ale i trochu jako místní. Poděkování patří také našim pánům řidičům, kteří nás po celou dobu bezpečně a pohodlně vozili.

Pokud tedy stále váháte, zda se k moři vydat i na konci září, mohu z vlastní zkušenosti říct jediné: neváhejte. Moře je stále teplé, slunce příjemně hřeje, Piran, Portorož a další pěkná místa nejsou přeplněná a člověk si odveze přesně to, co od dovolené očekává – odpočinek, pohodu a spoustu hezkých vzpomínek.

Vaše

Jana C., která už dnes ví, že na konci září se k moři nejezdí v zimním kabátu, ale s úsměvem.